"Jo, klidně, ale až já budu mít čas, své plány už kvůli nim měnit na písknutí odmítám."
Tak to je konečně normální stav, ne?
Přijde mi krajně nezdravé, aby dospělý člověk měnil plány na písknutí kohokoliv (byť vlastních rodičů/dětí), krom situací, kdy jde o život nebo něco fakt vážného, a nastolení stavu "udělám leccos, ale až se to bude hodit mně" nepokládám za žádnou pomstu, ale za jedinou dlouhodobě schůdnou možnost.