LiValley .

Když nebudeme své nejbližší brát takové, jací skutečně jsou, ale budeme se na ně zlobit, že nejsou přesně podle našich představ, co si pak zasloužíme od svého okolí my sami?

Vždyť je to strašlivě krátkozraké, kolik lidí se celoživotně trápí, že je jejich rodiče neakceptují, ale i v dospělosti jim neustále předhazují, že by měli něco dělat jinak, dokonaleji, lépe... místo co by byli rádi, že jsou právě takoví, a že něco dokázali, i když to "něco" je trochu jinak, než byla jejich původní představa (chtěli mít z dcery úspěšnou lékařku, ale ona se místo toho vdala a má 4 děti a je tak spokojená). Proč tyhle chyby páchat na jiných?

Život je na tyhle malichernosti fakt dost krátkej, měli bychom být rádi za to, co máme, a dokázat si to uvědomit a ocenit, a ne se snažit narvat své bližní do nějaké NAŠÍ formy.

Což s sebou nese i poznání, že ani my se nemusíme nechat do žádné takové formy narvat.

Bohužel přijít na tohle někomu trvá hodně dlouho a někdo na to nepřijde celý život. Který má jen jeden a opravné zkoušky se nekonají.