Jak to tady tak čtu, tak mi to nedá nenapsat. Chápu tě, za tě to asi dost mrzí. Po tak dlouhé době. Jako by jsi ztratila kus sebe. Také jsem ztratila kamarádku ze zakládky, ale to tím že se odstěhovala do USA. Hrozně mi chyběla. Volaly jsme do přes skype, ale časem to ustalo. Spíše tedy z me strany. Mám dve děti, práci a navíc 7-mi hodinový časový posun... no casem už jsem vlastně ani nevěděla co ji mám říct. Pořád dokola co děti co nového... je uplne jiné dojit si s kamarádkou kdykoliv na kafe a je jiné volat si skypem a mluvit do monitoru. Aspon tedy pro me. Prostě život šel dál a obě jsme si našly nové přátelé. A to ne přivádí na myšlenku, zdá v tím není jiná kamarádka. Prostě každá bydlíte daleko od sebe a lidé se potkávají. Třeba se seznámila s jinou kamarádkou, se kterou se může vidět osobně a pak jedna dvě neshody mezi vámi a kamarádka se připoutala zase k jiné. Ty a tím ale bohužel vůbec nic neudelas. Musíš se s tím smířit a posunout se dál. Najít si časem také spriznenou duši a nejlépe si najít víc kamaradek aby jsi měla vždy za kým jít, když jedná nemá čas tak třeba bude mi druhá. Jinak si myslím že to co se stalo tobě je docela normální. Je to život. Neovlivnis kdo koho v životě potká. Musíš se jen podle toho zařídit. Přeji ať brzy někoho potkáš.