Manžel je k smrti vyděšený, že se mu stane to, co zažil jako dítě sám. Tady ti sebelepší právník nepomůže. Na to, aby přiměl manžela spolupracovat, nemá vzdělání. A na to, aby ho úplně odřízl, to vypadá že je manžel dobře připravený, a půjde přes mrtvoly. Za cenu psychického zdraví tvého syna. Přijde mi smutné, jak se tady v podobných situacích doporučuje boj. Upřímně radím, ať ustoupíš ty a necháš střídavku hned, pokud o ni manžel stojí. Zhoršení školních výsledků proti duševnímu utrpení dítěte je menší zlo. Jestli se syn hroutí už teď, tak to bude jen horší. A skutečně může dojít k tomu, že aby si ulehčil tomu trápení, tak jednoho z rodičů odřízne on, i to můžeš být ty. Matek, co jsou přesvědčeny, že bez jejich péče dítě v péči otce bude strádat, je mi líto. Pokud jsi přesvědčena, že jsi žila s psychopatem, tak bojuj a nech zkoumat jeho zdraví, že není pro péči o dítě způsobilý. Pokud jsi žila s člověkem, co se neumí postarat o dítě dle tvých představ, tak si zajdi za psychologem sama, aby ti pomohl překonat strach z toho, že tvé dítě bude poškozeno jiným stylem (ne)výchovy a že ti bude "ukradeno" do výlučné péče otce (to už ale nevěříš spíš synovi než jeho otci, protože v moci otce to není, svůj vztah k synovi si můžeš zkazit jen sama tím, jak z tebe bude cítit ten strach a odpor k otci). Ve chvíli, kdy ty podvědomě nebo vědomě přestaneš "tahat" syna na svou stranu, přestane i otec. A funguje to pouze, pokud to není jen přetvářka na oko. Opravdu musíš být vnitřně přesvědčena, že otec znamená pro syna CITOVĚ přínos a jen tohle tvé přesvědčení Vaše vztahy bude zlepšovat, i když dál budeš bojovat s pocitem, že ty negativní vlivy otce na výchovu převažují, ale dokonalá varianta neexistuje.