Vše, co píšeš, jsem už dávno promýšlela. Ale fakt jsi vedle. To je na tom to nejhorší. Nikdy jsem nezasahovala do styku syna a otce, vždy to bylo na vůli otce. Naopak jsem navrhovala společné trávení času. Vyrostla jsem bez otce a vždy mne to trápilo. Mohu říct s klidem, že mám čisté svědomí. Syna jsem nikdy na svou stranu netahala, přiklonil se sám, když otec na rok výrazně omezil kontakt. To jsem otce dokonce omlouvala.
Nikdy bych svého manžela nenazvala psychopatem a jejich kontakt jsem podporovala. Otcova výchova je mi jedno, chci se o ni rozumně podělit. Ale myslím, že kdyby ti tu ženská psala, jak chce odstřihnout otce od výchovy, reagoval bys jinak. Od výchovy chce odstřihnout otec mne. Není to obvyklý scénář a proto pochybuješ Dítěti věřím, ale můj manžel si umí lidi srovnat do latě levou zadní jen já mu dělám čáry přes rozpočet. Nechci zmiznout, když už by to potřeboval