Inko, Péťo mi říkali doma, mamka, sourozenci...můj muž mi tak třeba neřekl nikdy...ale zas mi třeba říká Petruško.
Nkteré kamarádky mi říkají Petro, jiné Péťo (fakt i v mých 50ti
), a jedna Peťko, pár Petruško, když mi chtějí říct hezky.
Jsou lidi, od kterých mám zažité nějaké oslovení a když by to změnili, všimla bych si.
Druhá dcerka nesnáší, když jí říkám Kristýno, říká, že cítí, že se na ni zlobím
, pravda to není...jen když to řeknu výhružně.
A je to fajn, ne? Že tam ty formy jmen jsou.
A je jedno, jestli je člověk malý, mladý nebo starý...často záleží, JAK se to jméno řekne.
Mám pěknou knížku o jménech - Velký jmenný numerologický kalendář od Jany Tomchynové - je tam vysvětlena "vibrace" jmen a taky jejich forem, zdrobnělin.
Takže bych se ohledně dítěte rozhodovala sama, nenechala bych si radit z okolí, ono si miminko často samo "řekne", jak se chce jmenovat. najednou to člověk ví.