Ahoj Federiko,

souhlasím s tebou. Většina aktivit totiž taky děti nabíjí a pak i ten dril je pro ně lehce snesitelnej. Já to mám s dcerou podobně od 5 let z jedné věci do druhé, každý den až do večera. Ona byla vždycky nadšená, na závody taky v půl pátý vstávala lehce.... Všchni máme totiž obrovskou radost, když překonáme nějakou překážku, když překonáme nechuť, obrovsky nás to nakopne. A to právě děti mají, nechce se jim, překonají se a mají obrovskou kompenzaci a chudáci děti, kterým tenhle pocit rodiče nedopřejou, jen proto, že tvrděj, že by děti přetěžovaly. Mám s tím výbornou zkušenost. Jeden čas měla 2 tréninky denně a ještě hudebku, chodila domů večer a ještě by tancovala doma. Dceři je 16 a všechny kroužky jí vydržely dodnes, kromě houslí. A to mi bylo celkem jasný, to byl jediný kroužek, který ji sice bavil, ale cvičení doma absolutně ne. Když se dostala na Gybu, tak s houslema skončila, ale věřím, že k tomu jednou třeba dojde. Na gymplu si přbrala další kroužky, aby toho nebylo málo a pořád chodí nadšená, prostě jí dávaj obrovskou energii.
Za tu dobu jsem se setkala s tolika lidma, který mi tvrdili, že jí přetěžuju, že to není normální, že jsem blázen apod. Pořád se nad těmi komentáři bavím. Kroužky nejsou příprava na profesi, i když se jedná o sport na vyšší úrovni, nebo nástroj v hudebce, je to prostě kvalitně vyplněnej čas v dětství a dospívání. Držím palce, ať nadšení vydrží!