Myslím, že v tomto případě barák do dědictví nepůjde - ten bratr měl podmínku, že má-li jít do rekonstrukce, musí ho rodiče přepsat na něj.

Nedivím se mu. Kdyby to nebyli ochotni udělat, tak by se barák holt musel prodat, tradice netradice.

Ale na místě té sestry bych asi ocenila, kdyby kvůli tomuto zasedla rodinná rada a případné vzdání se baráku by bylo MOJE rozhodnutí, nikoli že bych byla postavena před hotovou věc. Pak bych s tím neměla problém, protože by to splňovalo to zadání "necítím se upozaděná".

A je velkej rozdíl, jestli má člověk pocit, že byl velkorysej, nebo že byl vyšachovanej.