Já jsem kdysi dávno, když jsem maturovala či měla 18, dostala od babičky tisícovku, že si mám koupit zlatý prsten. Marně jsem vysvětlovala, že zlato nenosím a nosit nebudu, že by mi zbytečně ležel v šuplíku, že bych si raději koupila stříbrný. Jenže ne, babi trvala na tom, že musím mít zlatý, že všechny vnučky dostaly zlatý, tak já musím taky, jinak by mi to prý bylo líto. No a tak prstýnek leží pomalu dvacet let v šuplíku a čeká, jestli jednou třeba moje dcera nebo vnučka nebo pravnučka nebo prapravnučka nebude mít v oblibě žlutý kov.