Byli jsme tří sourozenci (já, o dva roky mladší sestra a další 3 roky mladší bratr) a měli jsme společný pokoj o cca 20 m2 (a to až od mých 10 let, předtím jsme žili v 2plus1 s jednou ložnicí pro celou rodinu) a šlo to. Měli jsme patrovou postel plus jednu samostatnou, mezitím "stěnu" ze skříněk si 1,5 m vysokou (každý měl jednu skříňku otočenou směrem ke své posteli). Pracovní stůl jen jeden společný plus byly v bytě 2 další jídelní stoly. K tomu jedna šatní skříň, jedna zavřená komoda a prosklená knihovnička na ní - a taky to šlo
U Vás je trochu problém ten věkový odstup nejmladší. Pokud by měla spát po obědě, dávala bych jí do naší ložnice a teoreticky v ní může večer i usínat a potom ji (po usnutí starších) přenést - pokud by Vám to fungovalo (já to tak dělala s našimi dětmi při rozdílných režimech taky). Za mého dětství si tedy pamatuju opak - kdo se večer třeba musel dýl učit, tak byl většinou v kuchyni (v obýváku běžela TV) ... Ono záleží na víc okolnostech. Určitě bych se snažila o optické oddělení alespoň postelí - hlavně mezi dětmi různého pohlaví, přeci jen jsou ty starší už na prahu puberty a nějaká potřeba soukromí (a nepotřeba okukování) tam asi bude ...