Dělat ložnici v obýváku, brzy by bylo definitivně v tahu mé duševní zdraví nebo naše manželství. Nebo oboje.
U nás bych si spíš dokázala představit variantu, kterou jsem viděla ve dvou panelákových bytech 3+1, které majitelé přebudovali na 4+kk tím, že z kuchyně udělali ložnici a kuchyňskou linku vysunuli do obýváku, z kterého se pak stala kuchyň-jídelna-obývák. Na 18 metrech žádný luxus, ale dalo se to. V jednom případě šlo o dva dospělé a 2+2 dospívající děti (moje děti/tvoje děti), ve druhém případě o soužití tří generací (2+2+2).
Pokud se nám nepodaří v nejbližších letech sehnat za rozumnou cenu 4+1, čeká nás to, bohužel, taky. Zatím jsou děti (10, 7 a 4 roky) v jednom 13metrovém pokoji (palanda + vysunovací postel), ale dlouhodobě to udržitelné nebude.
Ceny bytů za posledních 10 let vzrostly tak neskutečně, že si připadám jak oslík s mrkvičkou. Letíme za ní, ale šance dohnat ji je mizivá. Nárůst z 1,75 mil. na 3,3 mil. za 68m panelákový 3+1 je mazec. A nárůst 4+1 z 2 mil. na 4,8 ještě horší. Kdo nedostal v Praze do začátku nějakou garsonku po babičce/tetičce nebo kdo nemá násobek průměrného platu, tak si holt musí /pokud se z Prahy nechce stěhovat/ poradit i na malém prostoru. Asi se začnu víc koukat na zahraniční tipy z Japonska nebo z jiných zemí, kde dokáží lidé žít v malometrážních bytech a vytřískat z jejich prostoru maximum