Majáková,

no vidíš a já dnes byla svědkem, jak učitelky druhých tříd chystali čtvrtletku a hodnocení bylo nastavené o dost přísněji, než máš ty na druhém stupni, konrétně 90 - 100 % jednička, 89 - 80 % dvojka, 79 - 50 % trojka, 50 - 40 % čtyřka, zbytek pětka.

Nepaušalizovala bych být tebou ohledně známkování na prvním stupni. Sama jsem způsobila, že se těmto druhákům přestala dávat dvojka za jednu chybu (ať už v diktátu nebo v matematice ze 40 příkladů), protože když dotyčné kolegyně začly tvrdit, že jsme se tak na prvním stupni dohodly, nedokázala jsem mlčet.

Já sama mám známkování nastavené stejně jako ty a důsledně třeba v ČJ dodržuju, že známkuju jen jev, který vykazuju. Takže pokud jsou to vyjmenovaná slova po B, tak počítám jen chyby v tomto a dítě má jedničku, pokud má tento jev správně, i kdyby ve všem ostatním udělalo chyb padesát. Jediné, co mi vadí, že nesmím vykázat diktát jako diktát, ale zase jen jako zkoušení něčeho konkrétního, což právě vede k tomu, že diktát je zaměřený na vyjmenovaná slova po B, dítě udělá určitý počet chyb v něčem jiném a má známku za ty chyby špatnou, přitom vyjmenovaná slova umí. V diktátu ale vlastně každé písmeno a znaménko umožňuje udělat chybu, u těkto malých dětí obzvlášť, takže třeba i systém, kdy za jednu chybu je jednička, za tři chyby ještě dvojka, za šest trojka atd....je vlastně neskutečně přísný, protože píšou třeba 20 slov v průměru o pěti písmenech, takže třeba 100 míst, ve kterých jde udělat nějakou chybu...
Takže mně mnohem víc vyhovovalo rodičům napsat, že dítě sice ovládá daný jev (loni třeba psaní u/ů/ú), ale má problém v diktátu sledovat všechny naučené jevy současně, nebo že zapomíná psát velká písmena na začátku a znaménka na konci vět...Teď v trojce, kdy už všechno musí být formálně správně, se v tom dost plácám....