Boží muka. Nahoře jsem dávala odkazy na zajímavá provedení. Je to chalupa na Šumavě, žádný velký statek, chalupníci. Majitelé se živili většinou prací v lese, plus hospodařili "na sebe". Bylo to hodně drsné místo, doktor daleko, vysoká porodnost i úmrtnost. Další zajímavost je odchod rodiny, která tam hospodařila minimálně tři generace, na Bukowinu, to je dnešní jižní Ukrajina. Bylo to osidlování získaného území na nařízení Marie terezie, šli pěšky. Po válce byli němečtí obyvatelé odsunuti, bohužel od roku 1900 se mi nedaří nic o majitelích zjistit, pamětníci neexistují, vím jen, že byla snaha jejich odsun odložit, protože byli ve své práci v lese velmi těžko nahraditelní. Zajímavý je nález sešitu s vysokoškolskou, nádherně psanou matematikou pod podlahou kurníku, bez datumu, ale cca začátek 20.století. Po válce tam byli dosídleni volyňští Češi, přišli z naprosté chudoby, neměli nic, neuměli se starat o chalupy, prý přežila až tak třetí chalupa, do které se nastěhovali. Čtrnáct dětí ve světnici, žádná jiná obytná místnost. Velmi pracovití a velmi chlastaví, nepokrevní (naženěný) pravnuk zdědil barák ve dvaceti a do dvou let ho rozfrcal.