"Určitě někdy třeba tělu chybí nějakej hormon, vitamín, je třeba doplnit chemicky."
Tohle je zajímavé...ale právě hormonální soustava je strašně jemně balancovaná, jedno ovlivňuje druhé a zásahy jsou vždycky do rovnováhy toho celku.

Ono se to vzájemně ovlivňuje...vyrovnané hormony dávají vyrovnanost a obráceně...a tohle bylo to, u čeho jsem se já osobně "zlobila" na toho doktora, co mě tak "setřel". A taky trochu probral....přestala jsem řešit zvnějšku...a jakoby trefil hřebíček na hlavičku a byla to přesně ta věc, kterou jsem si nechtěla přiznat.
Akorát kde začít to klubíčko rozmotávat?

Jinak odolnost systému je určitě daná, vrozená, stejně jako silná, nebo slabá emocionalita. Člověka, který je hodně emoční, poznám i podle data narození a ani ho nemusím vidět ...jsou pak určité cesty (na tělo), jak dotyčnému pomoci se zklidnit, aby nebyly takové výkyvy. Protože i u emocí je nejlepší střed, ubližují emoce extrémní na obě strany..."zabít" může i radost.

Emoce je odpověď organismu (limbického systému?) na nějaký podnět....většinou už nějakým způsobem zapsaným v informačním poli....a myslím, že nejen toho dotyčného, ale právě v té buněčné paměti...pokud je ta odezva silná, vzniká emoční stres....a celé se to násobí a "reflexuje".
Ale je to moje laické vidění , emoce nikdo ještě nerozřezal, v mozku se emoce taky nenašly.
Je potřeba vymotat se z toho kola a "umazat" tu emoční paměť...případně přepsat přehnanou reakci na ni. Tedy samozřejmě zase ne zvnějšku...to by bylo jen na chvíli.