Moje 12-leta dcera, ktera vsude pusobi velice vzorne a vychovane, na me doma dokaze bt velmi drza. Je mi jasne, ze hormony pracuji a holka po mne zdedila moji nervozitu, takze ve vypjatych situacich - kdyz ji neco nejde, kdyz je ve stresu - na me proste rve - dnes treba hnusnym hlasem - mlc! - atd... pravidelne to takto boucha, kdyz se ji pokousim pomoct s ucenim. Samo ze me to vzdy vytoci - ja ji chci pomoct a ona takto - u toho uceni proste odchazim z pokoje s tim, ze tohle si dovolit nemuze a bud se prijde omluvit a v klidu to dodelame, nebo proste ne a ma smulu. V jinych situacich bud rvu taky, nebo ji v klidu vysvetlim, ze takto to tedy nejde...Jak reagujete vy? Jak vysvetlit, ze pres urcitou hranici nemuze prekrocit? nebo je to normalni? Ja si nedokazu predstavit, ze bych si toto mohla v jejim veku dovolit na svoji matku...Mozna ze jsem si dost veci myslela, ale nedovolila bych si ji to takto vmetnout do ksichtu. Vim, ze dnesni deti jsou jine. Ale ja se opravdu snazim ji pochopit, mluvim s ni, dokazu se omluvit za svoji chybu, myslim, ze mam pochopeni a nekladu na ni zbytecne naroky, mozna ze jsem nekdy az prilis liberalni. A slecna takto.