Jak na takové dítě? Je mu čerstvých pět let. Jak ho namotivovat, aby všechno nebylo doprovázeno slovy "ne, nechci, nebudu, neudělám"? Jdeme na něj po dobrém, vysvětlujeme, motivujeme, domlouváme, občas přemlouváme nebo uplácíme, ale je to dřina a i taková banalita, jako aby se šel vysmrkat nebo vyhodil po sobě papírek do koše, se zvrhává v boj a nekonečné diskuze ve stylu "a prooooč, já nechci, já nemusím, nebudu"...
Psycholožka radila "nechat děti nést důsledek svých rozhodnutí", tohle ovšem taky nejde praktikovat úplně vždy (třeba když nechce ráno vstávat a oblékat se, ale přesto musí). Někdy to s ním jde, ale většinou je to fakt dřina pro všechny a občas vypadá, že na něj neplatí vůbec NIC, má všechno na háku.
Jak s takovým dítětem po dobrém pracovat, když častokrát člověk už vnitřně šílí?