Moc neporadím, buď si po notné době handrkování nechá říct, nebo vyhrožuju těma následkama, pokud nejsem v trpělivé náladě, tak dojde i na řev z mé strany, což obvykle zabere, protože ví, že jde do tuhého, ale všichni to nesnášíme. To dohadování se o každou blbost je vyčerpávající, pozitivní motivace na něj nefunguje, pokud nejde o něco extra atraktivního, přirozený důsledek v podobě rozlobených rodičů taky moc ne, dokud nejsme už hodně vytočený, prosadit svou je pro něj často důležitější, než nějaké negativní následky. Pokud po něm něco chci, tak říkám i proč to chci, aby chápal, ale je mu to jedno, stejně si mele svou, klidně ztratí půl hodiny diskutováním o záležitosti na 2 minuty, i když ví, že ho k tomu stejně nakonec dotlačím. Na palici.