Potřebuje to, co každé dítě - lásku a řád. Co nejméně požadavků, ale trvat na nich, někdy ustoupit (zjistila jsem, že dokonale důsledný rodič produkuje dokonale umíněné děti :), ale jen výjimečně. Mít vždy jen jeden požadavek, jeho splnění ocenit. Pokud to jde, oceňovat pozitivní namísto kritiky negativního (např. pochválit ostatní děti, že se chovají správně, místo krizitování těch ostatních - ovšem tak, aby to slyšeli právě ti ostatní).

Zrovna to vstávání a vypravování do školy byl u nás problém, ale lepší se to. Starší syn stejně jako manžel potřebuje delší dobu, než mu "naběhne systém", a po probuzení se ještě nějakou dobu válí v posteli, a když se konečně vyhrabe, prostě není úplně milý. Třeba to má tvůj syn stejně. Potom je několik úkonů a všechno spěchá, protože škola nepočká. Jednu dobu jsem mu to zkoušela rozdělit - 15 minut na doválení se v posteli, 15 minut na snídani, 15 minut na oblékání, 15 minut na hygienu, dooblečení, odchod. Tohle je typické pro děti s ADD, že když těch úkonů mají před sebou víc, ztrácí se v tom a nedělají nic, a nebo jim mysl uletí do výšin a oni si deset minut oblékají jednu ponožku (když je popoháníš; když ne, tak i půl hodiny).