Annett - vystihla jsi to přesně - právě jsem se probrala. Ty jeho rány mě probraly do reality - on je opravdu nezralý nevyspěly sobec. Děti samozřejmě řešíme. A já jsem toho názoru, že děti potřebuji v první řadě šťastnou mámu. A tou mě můj muž už nedokáže udělat. A raději šťastnou mámu zvlášť od táty, než nešťastné rodiče pohromadě :-( Vždy jsme tedy trávili dovolené a volna společně (manžel je sice vytížený, ale už asi ne tolik, když mu zbýval čas na ženskou), já si dokonce myslela, že jsme ideální rodina, opravdu jo... A teď se vše otočilo naruby. Hádáme se i před dětmi (což mě mrzí, nedokážu se ovládat, zajdu si pro nějaká antidepresiva). Mám strach, že mě z toho dokáže vytáhnout jen nová láska. Já lásku k životu potřebuju, přijdu si teď strašně prázdná :-(