Oni proste chteji mit doma klid.
Kdyz to u nas skripalo, bojovala jsem cca 3/4 roku (ale nevedela jsem, ze v tom je nevera). Zadne zlepseni, spis naopak. Pak jsem zjistila, co za tim je, postupne nad manzelstvim zlomila hul, tj. rezignovala jsem, vyresila to v sobe, proste konec. Zacala jsem si zit po svem.
No a on vubec nepochopil, ze je konec, prestoze jsem mu to jasne rekla, zacal byt strasne spokojeny, jak nam to bezvadne funguje
Jediny, kdo to nevydychal, byla milenka, ktera mu dala kopacky

Trvalo to jeste par mesicu, nez mu doslo, ze ho fakt zpatky nechci.

Byla jsem ale v jine situaci nez ty. Nemeli jsme deti, bylo mi 30 a pripadalo mi, ze je blby takhle zacinat zivot. O 10 let pozdeji s detmi bych to patrne resila jinak.