Žženo,

hned za možnost, když se o to POKUSÍM (a nepovede se to).

Tento pán si to evidentně vůbec nepřipustil.

Jak bys poznala, že si ten člověk nenechá pomoct, kdyby ses o to ani nepokusila?

(Hovořím o dospělém partnerovi alkoholika, nikoli o jeho dítěti a nikoli o příslušnících jeho rodiny - dítě toho není schopno, příslušníci rodiny k tomu nejsou povinni).

Podle mého názoru by se partner partnerovi měl aspoň pokusit podat pomocnou ruku (ovšem v žádném případě v podobě bezbřehé tolerance, to ani náhodou, spíš v podobě podpory při léčbě).

Pokud se ten druhý léčit odmítne, teprve pak je na místě odejít, ale pak to lze udělat podle mého názoru bez výčitek (udělala jsem, co jsem mohla, ale nechat se tím také zničit není moje povinnost).