V mém rodišti jednou takhle praskla bizarním způsobem nevěra.
Pán chodil po večerech venčit psa - žlutého labradora. Při té příležitosti se seznámil s paní, která venku meškala za stejným účelem a se stejným psem, resp. fenou.
Takhle pod záminkou vycházek pokračovaly schůzky několik měsíců u paní v bytě, až jednoho dne pán spěchal a omylem si odvedl domů fenku místo svého psa. Když se jeho manželka divila, co to přitáhl, zamotal se do vysvětlování tak, že pravda vyšla najevo.
A když jsme u těch zvířat, jednou na mě volal syn: "Mami, tady je u okna krásnej barevnej pták!" "Hm," odpovídám polopřítomně od práce. "Mamíí, to je krásnej velikej barevnej pták, to je papoušek!" "Simtě, kde by se tady vzal." "Mamíí, ale ten je opravdu velikej a barevnej!" S huhláním, že děcko fantazíruje nebo slepice zase sedí na stromě před oknem a bude třeba ji sundávat, jsem se šla podívat... a před oknem seděl ara zelenokřídlý, který uletěl chovateli :)
P.S. Nechal se nalákat na broskve.