V 11 nastoupila má dcera na osmiletý gympl. Vypravovala se sama, vracela se sama, sama chodila na své zájmové aktivity... z jednoho kroužku jsem ji v zimním období vyzvedávala, pokud to šlo, protože mi byla nepříjemná představa, že půjde nepříjemným místem sama potmě, ale jinak se mi hlásila, když se něco dělo a ona něco potřebovala. Většinou jsme se potkaly doma kolem tří hodin, ale jeden den v týdnu byl např. typicky tak, že ona šla rovnou ze školy na kroužek a doma se objevila kolem šesti, já měla dlouhý den a vracela jsem se cca v sedm. V tyhle dny se mi většinou ozvala, jestli nemá cestou z kroužku koupit pečivo, jinak jsem o ní nevěděla.

Kde je hranice informování a kde stíhání? Pro mě bylo vždycky podstatné, aby se ozvaly při neplánovaném zpoždění nebo změně programu, jinak jsem předpokládala, že jsou děti prostě tam, kde mají být.