Já na zvonící telefon hledím jak na jedovatého pavouka :) - ačkoliv jsem schopná nasadit při pozdravu přívětivý hlas. Kolega v kanceláři mě párkrát viděl a od té doby má snahu volat místo mě, když to jde.

Teď mám jiný problém, v naší rodině se udržují telefonáty "když se něco děje a k vyřízení zhola nezbytných věcí", ale příbuzní stárnou a já se nutím volat aspoň dvakrát týdně, ale dá mi to fakt práci. Nicméně už jsme se od hovorů do jedné minuty zvolna propracovali tak ke třem až pěti minutám, pomalu jsme našli "kecací témata do telefonu" a učím se sdělovat tatínkovi i "blbosti, k hovoru v telefonu nepřiměřené", jako třeba že jsem dělala palačinky a tak.