No, to je otázka...nechala bych to spaní, až se samo vyvrbí.
Když mě fakt novorozenec dodělal řvaním celou noc, spala jsem pak jak zabitá dopol klidně 4h v kuse...ale to pro tebe není řešení.
Při pravidelným krmení po 3 h v noci jsem nebyla schopná usnout hned poté, prostě nejsem tak nastavená. Jak otevřu oči a vykonávám nějakou činnost, aktivuju se a usnu za cca 2 hodiny...dost nefunkční model, ale jinak moje tělo neumělo. Chce to se o noční krmení podělit, popř. to úplně nechat na někom, kdo vstane-nakrmí-padne.
Třeba budou Jarmily vzorné, najedí se 1x za noc a zbytek spí.
Jo a hlavně je to natolik podivně nová situace (ty děti myslím
), že je lepší počkat, jak to bude.
Já měla před jasno, že mimi bude fajn, já budu spokojeně opečovávat, atd...pak jsem si na "to" nemohla zvyknout, připadala jsem si jako uvázaná, musela jsem si hooodně zvykat, žádná všeobjímající láska nepřišla. Asi je jednodušší, když ti všechno ošéfují hormony a ty se rozplýváš, ale jde to i jinak...moji 17 a 13letí to dokazují.