Tut, já tě samozřejmě chápu, my takhle žili doma, teda já už ne, měla jsem vlastní rodinu.

Jenže - prostě najednou z minuty na minutu byl za mamky ležák (bylo jí 51, takže nebyla stařena), doma ještě teenagery a ležela takhle skoro 17 let. Doma.
Takže nejen že chyběla její práce pro rodinu a tak, ale navíc se starost rodiny přesunula na ni.
pro mě velká životní zkušenost...samozřejmě jsem její způsob práce a tempa "zdědila"...a tak se krotí,
Ona taky pořád říkala - "já nemůžu, já musím"... no, najednou nemusela nic, jen ležet a přežívat.

Je to zas jedna z osobních zkušeností, kterou píšu.
Člověk myslí, že se nesmí, nemůže zastavit, že bez něj by to nešlo. A tak ho třeba zastaví život...a on zjistí, že i bez něj to jde. Musí....