Source, naštěstí přibývá lékařů, kteří berou pacienta jako svéprávného člověka, který je za svoje zdraví odpovědný - a proto i případné dotazy akeptují, či dokonce vítají. Vědí totiž, že téměř ze 70% nemoci hraje roli psychika a že se ten čas vysvětlení vložený do pacienta vyplatí ve výsledku.
Je důležité, aby byl pacient přesvědčený, že způsob jeho léčby je správný, pro něj vhodný a povede ideálně k úzdravě. Musí důvěřovat...sobě, lékaři, lékařskému zařízení.

Co se bude dít a příslušné možnosti opravy chceme vědět i třeba jen když dáváme auto do opravny, a to je jen auto. Máme možnost se zeptat a vybrat si jiný servis, jiné řešení problému, různé varianty.
Auto můžem hodit do šrotu a přijdem jen o peníze, tělo můžem leda odložit definitivně.

Mladší lékaři jsou dnes povětšinou schopni vzít pacienta jako (do určité míry rovnocenného) klienta, starší doktoři jsou zvyklí rozhodovat za pacienty, je to přístup mého dětství a mládí, kdy pacient do své léčby nijak moc zasahovat nemohl...prostě lékař se rozhodl a léčil podle toho, jak ON uznal za vhodné. Pokud by se pacient nějak bránil, bral to lékař často jako neposlušnost (a ta se i "trestala").
Pro tyhle lékaře musí být moc těžké se takovéhoto přístupu určité moci nad druhými vzdát.

Těmto lékařům se obloukem vyhýbám....