Lidi s únavovým syndromem se nemusí už nikdy vzpamatovat.
Na okolí mohou působit jako velmi líní.
Jsou jako protékající vana...pořád prázdní.

Od kamaráda manželka - nakonec se s ní rozvedl... , prostě nebyla schopna vstát měsíce a pak už roky z postele. Naoko vypadá zdravě...když leží.
On ten spolužijící může chápat, že ten druhý nemůže...ale někdy to prostě vzdá.

Já se takhle cítila při autoimunitní ŠŽ, trvalo to taky měsíce a ten stav bych už nechtěla zažít...navíc, když je člověk nemocný nějak viditelně, je to lepší pro okolí i pro něj, než toto skryté, co druzí ani možná chápat nemohou.
Že člověk opravdu nemůže.