Uf, uf. Přítel (není otec dětí) doma vaří, když není v práci (kuchař), umývá nádobí, občas skočí do obchodu, ale to spíš já, občas zaveze dceru do školy a vyzvedne syna - když já jsem na brigádě. jinak nic. A mně je to málo :) Když mu o něco řeknu, tak to udělá celkem ochotně. Spíš mě sere takové to že to musím říkat, že si nevšimne sám, je přece dospělý a bydlí tu stejně jako já....On je ignorant v tom smyslu, že sám od sebe ty odpadky nevezme i kdyby koš přetékal, sám od sebe pet lahve do kontyšu nevynese, sám od sebe prázdnou ruličku na wc nevezme a nedá tam novou, prostě tohle mě sere. a za 2. mě vytáčí, že není schopen nic zařídit. Viz: pořešit něco s bytným, to musím já. Poláme se něco doma, řeším to já. Řešíme dovolenou, není schopen nic vymyslet, zařídit, řeším já. Všechno tohle a spoustu dalšího leží na mně a to ještě ani nechci rozebírat, jak bídně mi přispívá na provoz domácnosti. Ach jo. Hodnej na nás je, to jo, chová se k nám hezky, ale já jsem prostě ten TAHOUN. V noci nespím, honí se mi hlavou co musím zařídit, stihnout, zaplatit, udělat. Ale asi pořád lepší, než být s dětma sama, má nás rád a je na nás hodnej. a jak říkám, když mu řeknu, pomůže.