Kudlo,

ano, chci předvést, že v podstatě jsme (až na výjimky) zištní všichni, mě ani Tebe nevyjímaje.

To je ovšem pohled na vztahy, který nesdílím, nezajímá mě a nepovažuji ho za přínosný. Ano, tento úhel je možný, ale podle mě příliš mechanicky očesávající, stejně jako sex není jen "pohlavní styk za účelem rozmnožování", ačkoliv bez tohoto základního popudu bychom asi nebyli vybaveni potřebou podobných kontaktů.

Navíc jsem podobné argumenty slýchala od lidí, kteří tím zdůvodňovali své naprosté a zcela evidentní sobectví a ještě tím předváděli, že jejich ochotnější spoluobčané jsou vlastně taky sobci.

Osobně nemám problém s tím si to přiznat, protože kdybych tvrdila, že jsem absolutně nezištná, tak bych si lhala do kapsy (i když myslím, že z toho, co píšu, je tu poměrně dost jasný, že nejsem kalkulátor ani vyžírka).

Taky jsem o sobě nikdy netvrdila, že jsem absolutně nezištná. Jen že primární motivací při pomoci přátelům (a vlastně ani ostatním) u mě není kalkul s oplátkou. Samozřejmě mám svou míru, mým osobním limitem ovšem je v prvé řadě má vlastní pohodlnost, která mě zastaví mnohem samozřejměji než by mě zastavila úvaha, jestli něco podobného udělal či neudělal by druhý pro mě (A tu pohodlnost jsem ochotna překonat kvůli přátelům z přátelství, kvůli cizím ze slušnosti, případně proto, že to prostě skutečně potřebují a já jsem schopna pomoct.)

(Jo a promiň osobní věc, ale tebe bych osobně nepodezírala primárně z problému s dáváním, ale s přijímáním. Takže tě rozhodně nemám za účetního, co si nárokuje vrácení, ale spíše za účetního, co musí vracet. Ale to je mimo téma, uznávám.)