Dám ještě k dobru příběh z doby nedávno. Jedno jsem už dost vpodvečer potkala na ulici před domem kde jsem bydlela pláčící dítě. Tak tipuju něco mezi 5-7 lety, kluk, hrozně brečel, hledal maminku. Trvalo vcelku dlouho než jsem z něj něco dostala, byl doma sám, rodiče odešli nakoupit, zdálo se mu to dlouho, vydal se je hledat.

A bloudil po sídlišti, setmělo se a nevěděl který je jejich dům, vchod, kam rodiče šli na ten nákup... No ale ještě že nedošel až supermarketům, tam je velká cesta a lidi tam jezdí jako blázni. A jak už byl uřvaný a hysterický tak ani to celé jméno mu nebylo dobře rozumět.
Chvíli jsme hledali a nic nepoznával, nemluvě o tom že byla zima a on byl jen nalehko.

Už jsem nakonec chtěla volat policajty, nemohla jsem ho tam jen tak nechat, ale šla kolem jedna sousedka a ta ho poznala.

Jeho rodiče nejspíš taky mysleli že to zvládne a moc by mně zajímalo co jim tak asi běželo hlavou když přišli domů a dítě nikde.

A nechybělo moc a mohl skončit pod autem, anebo na sociálce.