Okolo osmé večer. Pracuje dlouho a ještě zprvidla jezdil za mnou do nemocnice. Abys rozuměla, nebylo to jednou, ale ty dva měsíce. Jasně, že je trápilo i to, že nejsem doma, ale hlavně se bály, že se něco stane i tátovi. Část odpoledne s nimi tam byla sousedka, ale tolik čsu neměla. Hlavně mladší o tom občs mluví dodnes a to je už 8 let.