Přidat odpověď
V mých 6ti mamka emigrovala do USA, byla jsem bez ní (táta už taky nebyl) rok a půl...bez ní a bez babičky, se kterou jsem trávila polovinu času.
Byla jsem u druhé hodně přísné babičky...
Když se mamka vrátila (s novým "tatínkem") na amnestii, skoro jsem ji nepoznala...ten okamžik si pamatuju dodnes i se všemi pocity - většina jich byla příliš silných a ne úplně dobrých. Nečekala jsem její návrat, neřekli mi to dopředu, asi se báli, co kdyby...
Už je to přes 40 let.
Po tom, co už jsem byli doma všichni, jsem propadla do nějaké úzkosti, opravdu se to objevilo až "po", museli nechávat otevřené dveře, při usínání mě musela držet za ruku, trvalo to dost dlouho, než to odeznělo, musela jsem jí večer pořád vidět a slyšet.
Ale to není úplně k tomuhle tématu tady.
Předchozí