"Navíc jsem podobné argumenty slýchala od lidí, kteří tím zdůvodňovali své naprosté a zcela evidentní sobectví a ještě tím předváděli, že jejich ochotnější spoluobčané jsou vlastně taky sobci."

Tak v téhle asociaci jsem nevinně , dokonce bych mohla uvést protiargument, že slovo "sobec" je často používáno jako označení lidí, kteří žádní sobci nejsou, naopak sobcem je spíš ten označující, který je chce domanipulovat k tomu, aby udělali něco podle něho.

Přemýšlím, čím by si vlastně člověk zasloužil označení SOBEC v kontextu toho, o čem se bavíme (tj. že nepomáhá druhým, ale ani od nich sám pomoc nevyžaduje)?

A stran té "zištnosti" - už x lidí tady dalo najevo, že pomohou-li, tak také od druhé strany pomoc očekávají (tj. když někomu pomůžou a on jim pak ne, tak to nesou úkorně). Samozřejmě "zištnost" má hodně negativní konotace související s "vyčůranosti", takže je to možná v téhle souvislosti zavádějící, také jsem to použila s trochou nadsázky, ale faktem zůstává, že málokdo z nás by byl ochoten dlouhodobě jednostranně investovat do někoho, kdo by mu neposkytoval "na oplátku" vůbec nic, a tím "nic" v žádném případě nemyslím, že by měl prokazovat služby v přibližně stejné hodnotě, tou "oplátkou" může být klidně i jen to, že dá najevo, že ho daná věc potěšila.

Myslím, že takto "zištní" (ve smyslu, že když pro někoho něco děláme, potřebujeme z toho "něco mít", i když to "něco" je zcela nehmotná věc jako poděkování, zjevná radost nebo jen i naše uspokojení) jsme skutečně prakticky všichni, a kdo ne, ten musí být svatej.