Přidat odpověď
U nás fungovalo to rozdělení práce s tím, že vědí, co kam patří. Jestli ne, mají smůlu, musí se zeptat jeden druhého. Pak byl v daný čas večerníček na počítači. Když se nestihl, nebylo nic, žádné až potom - to by občas bylo až za hodinu nebo za dvě, i když v reálu to bylo na 5 minut.
Čas jsem dávala s ohledem na množství nepořádku, aby bylo možné to stíhat. Obvykle jsem uplatňovala kolektivní odpovědnost - pokud není uklizeno včas, nemá pohádky nikdo. Ale museli se všichni aspoň snažit. Pokud jeden uklízí i za druhého a ten nedělá nic, má pohádky jen ten, kdo pracoval.Občas bylo nutné likvidovat i další benefity, jako čtení před spaním a pod. Asi jednou se mi stalo, že po úklidu zbyl čas jen na vyčištění zubů a převlečení do pyžama.
Pokud mají tvoje děti pocit, že je toho moc najednou, nastavila bych uklízení průběžně - co jsi vytáhl, to ukliď, než vytáhneš něco jiného.
Předchozí