Liško, Carollyn, Kat, vnímáte to hodně podobně jako já.

Třeba v tom příkladu, co uvedla Liška, bych považovala za netaktní, kdyby se ten člověk výslovně trefoval do lidí, kteří nevyrůstají u biologických rodičů, ale ono vlastně tomu lze vcelku snadno předejít, když člověk prostě nebude obecně vynášet nějaký odsuzující soudy, i kdyby ve společnosti nikdo takovej nebyl.

Ale pokud bych se rozplakala a považovala za netaktnost jen fakt, že někdo v mé přítomnosti mluví o své mamince (a to vše ne bezprostředně po tom, co jsem o ni přišla, ale po desítkách let), tak by to byl spíš signál pro mě, že bych si měla nechat odborně pomoct, protože to už by byla z mé strany přecitlivělost a a přílišná vztahovačnost a člověk nemůže chtít po svém okolí, aby šetřilo jeho city přes nějakou rozumnou míru. A když je někdo moc vztahovačnej, tak se s ním jen velmi těžko komunikuje.