U nás se vaření řídí mýma chutěma, protože nikdo jiný tu nevaří. Důležitou prioritou je ovšem, aby se najedly děti, dospělej už se nějak obstará, takže uspůsobuju hlavně jim, ale do výběru jídla si mluvit nenechám nikým. Můžou vznést návrh, který podle svého uvážení zařadím do jídelníčku. Manžel si může jídlo přizpůsobit, ale nedělá to, nemá potřebu, je v tomto směru nenáročnej vděčnej strávník. Pokud chci vařit něco, co děti opravdu nedají, tak mají něco extra - obvykle den předen navařím víc a dostanou zbytky. Upřímně, chutěma chlapa na úkor ostatních by se nikdy neřídila. Pokud bych mu chtěla udělat radost a měla na to podmínky, uvařila bych mu extra. Nebo si může uvařit sám, co jeho srdce žádá.