Roniško, lidi se nezmění

Tedy, říká se, že ženich doufá, že žena se nezmění (a ona se změní), a nevěsta zase doufá, že se muž změní (a on se nezmění).

Nedávno jsem se na toto téma bavila se svou matkou, před 40 lety se vdávala po půlročním chození a už těhotná, a ona stále není schopná připustit, že si brala člověka, kterého vlastně ještě pořádně neznala, že si vlastně brala svou idealizovanou představu o něm, a stále mu přičítá zodpovědnost za to, že manželství (o kterém on měl představu úplně jinou) nevytrvalo. Dost mě to šokovalo, ta naivita, ta zarputilost, a ta dlouhá léta promarněná ve snaze vztah udržovat... (nekombatibilní svazky jsou nepříjemné i pro děti).

Původně jsem ti chtěla napsat, že vás muž v podstatě týrá chladem. Otužování je sice zdraví prospěšné, ale u vás úplně chybí to "teplo domácího krbu" a hlavně v takovém životním stylu nejste zajedno. Jenže on to hlavně není ten hlavní problém... Nějak s tím nalož, srdcem a rozumem