Já jsem po skoro devíti letech už neměla doma stání a připadlo mi občas, že se už musím zbláznit... ale nezbláznila jsem se.
Teď s odstupem skoro pěti let si říkám, jak by bylo super moci být doma více. Zvládala bych lépe domácnost, mohla bych více dohlížet na děti a jejich aktivity, měla bych víc času na vlastní sebevzdělávání... ale na mateřskou už fakt jít nechci Takže už mi nezbývá než makat a snažit se udržet si zdravý rozum z toho, jak věčně nic moc nestíhám a modlit se, aby starší holka byla už venku z pitomé puberty a vést modlitební chvilky, aby ji mladší holka měla snesitelnější