Buchli , asi jsem měla štěstí, že mi chtěli pomáhat, tak jsem je neodháněla a nepodceňovala.....

Ostrý nůž, malý řepáček jsem půjčovala synům okolo 2roku...a ořezávali měkké věci co šli dobře krájet, na tváři výraz naprostého blaha a radosti.

Okolo 6-7 roku jsme začali s jednoduchýma jídlama a jedno chodovýma, postupně se přidávalo, ale o okolo 10roku byl syn schopen zapečené jídlo v troubě udělat na určitou hodinu. A poslední 3roky, když jsou prázdniny a oni se nachází doma, vaří oběd jen oni, já je nestresuju a oni se naučí hospodařit časem při vaření...což je podle mě hodně důležité.

Starší syn umí péci cukroví, mladší moučníky....buchty na plech mufíny a podobně.

Tak ono jim chudákům stejně nic jinýho nezbývá, matka chcípák alergik si sama neokrájí brambory, mrkev, celer, petržel.....a tak pomáhají s tímto automaticky....sami se po tom shání.