Bohužel mě žádný nenadchnul. Pomáhá trávit čas na fórech, číst zkušenosti a popisy pocitů ostatních a konfrontovat se s tím. Podpora rodiny by taky pomohla, kdyby byla. Možná tvůj bratranec zvolí kompromis, pokud ho rodina podpoří. Na začátku je častý zjistit, že vlastně nevíš, kdo jsi.
Proč ty jsi žena? Protože ti to říkají? Protože tak vypadáš? A když přijmeš možnost, že se ostatní mýlí a vizáž se dá změnit? Jak obhájíš, že jsi žena? Co definuje určité pohlaví? Má duše gender? Proč se podle psaného textu často nepozná, kdo ho psal? Kdyby tě vychovali jako kluka, budeš říkat, že jsi kluk? Kdyby tě všichni začali oslovovat jako příslušníka druhého pohlaví, bude se ti to líbit? Proč? Je to kvůli tomu, že jsi ve skutečnosti ve špatném těle, nebo proto, že se ti nelíbí současné genderové stereotypy? Tvůj bratranec má v hlavě zmatek, protože ztratil něco, co ostatní nikdy nenapadlo zpochybňovat. Nediv se, že potřebuje čas, aby se rozmyslel, jestli do konce života bude brát hormony, podstoupí opakované konfrontace s cizími lidmi na úřadech, u doktorů, na ulici a podstoupí povinné operace. Přeměna v naší zemi není jednoduchá. Alespoň ale není zakázaná a je finančně dostupná.