Spirálo,
mám moc ráda stromy a hodně se mi líbí duby, jsou to takové nádherné, majestátní, rozvětvené stromy. Takže to opravdu nemyslím negativně, když ti napíšu, že je to s tebou jak do dubu. Ty jsi taky takový krásný dub, jenže máš hodně silnou kůru. Ta kůra tě dlouho chránila před zlými slovy, díky jí za to. Ale teď brání tomu, aby k tobě pronikla slova dobrá a láskyplná.
Hodně žen ti napsalo něco ve smyslu, že s postupujícím věkem jim čím dál méně záleží na tom, jak vypadají, a čím dál víc na tom, jak se cítí a že je jejich tělo zdravé a "funkční". Ty jsi mladší než většina z nás, možná že k této fázi teprve spěješ. Není to rezignace na vzhled, ale změna priorit a přijetí sebe samé. Opravdu krásná žena není ta, která se navrství mejkapem a dokonalými svršky, ale ta, ze které vyzařuje spokojenost i v teplákách (a když je sundá a ustrojí se, je to fakt kočka, jenže to není její primární cíl).
No a teď to hlavní, jak to udělat, jak přehodit výhybku ve tvojí hlavě, aby ta fáze přišla, aby se tvoje krása zvnitřnila, abys ji nehledala před zrcadlem, ale ve svém srdci? Oloupej tu kůru, tu slupku, ve které jsi uvězněná. Máš oči jakoby venku, soudíš se a jsi na sebe přísná. To jsme se naučili všichni v průběhu procesu, kterému říkáme výchova a který se někdy takhle zvrtne. A o to těžší potom je si uvědomit, že naše hodnota vůbec nezávisí na tom, jak nás vidí ostatní, resp. jak si myslíme, že nás ostatní vidí, a jak se nakonec začneme vidět sami.
Ostatní ti radí, najít jiného psychologa. Já sama jsem nikdy nenašla odhodlání hledat psychologa s tím, že možná pátý nebo desátý mě konečně pochopí a pomůže mi. Pomohly mi knihy. Některé knihy jsou opravdu úžasně jednoduché a přitom míří přímo do srdce, stačí dovolit jim, aby z nás ty slupky navrstvené výchovou a sebevýchovou pomalu svlékaly.
Zkus to
Začala bych
Čtyřmi dohodami od Dona Miguela Ruize nebo knížkou
Najděte si svého marťana od Marka Herrmana.