Clovece jsi kratce po sestinedeli, ted se s telem deje takovych veci... ale neni to konecny stav. Souhlasim s tim, ze pohled do zrcadla muze byt "au", jenze prave ted jde o neco jineho - tvoje telo bylo schopne vytvorit neco tak fantastickeho - ze dvou bunek celeho noveho clovicka behem pouhych 9ti mesicu! To je set sakra prace a tve telo si za tohle zaslouzi byt milovano, ne peskovano ze u toho jeste navic nevypada jak z modniho casopisu. Ma zase cca tech 9 m na to, aby se vratilo do "vychoziho" stavu (a kdyz to bude chvilku dele, tak mu to taky odpust,zvlast jestli kojis).a pomahej mu - spankem, zdravym jidlem,rozumnym cvicenim, netrestej ho za to, ze ti dalo dite.

Ja z toho vzhledu byla po porodech taky nestastna, hlavne jsem mela fest nesoumerna prsa (ze kterych mi porad prosakovalo mleko), a vlasy, kterych si na sobe taky "cenim" mi po 5 mesicich zacaly fest padat. Do cca roka se to opravdu uoravilo (jo, jedla jsem nejake doplnky stravy kvuli tem vlasum), deti vzdy 11 mes. Kojila, nyní to jsou skoro pubertaci a jsem stastna, ze mi je tělo dokázalo dat. Vlasy mam o polovinu kratší, na postavě bych pravda mohla zapracovat. A chlapa mam stejnyho celou tu dobu, o vzhledu to neni, u nas je dusno prave když jeden nebo druhy je dele nepříjemný nebo prudivy.

Tim jak pracuju s rodinama kde jsou nezletilé deti, vidím ze příčiny rozchodu rodičů jdou tak strašně různé, ze univerzální recept na vztah neni, když jeden z páru nechce, tak i kdyby se druhy na uši stavěl (a třeba zázračně zkrásněl), zpět ho neprivede. Nicméně zaklad je vzájemná slušnost. A tu můžete mít bez ohledu na vzhled. Jak říkám - dej si cas, nebuď sama na sebe zla, neni důvod.