Myslím, že jako většina záležitostí v oblasti výchovy je to složitější, než aby šlo odpovědět "ano/ne". Chválit by se určitě mělo (a já třeba bohužel zdědila tendenci k tomu, brát hodně "úspěchů" jako samozřejmost, s tím, že se mluví hlavně o tom, co se tolik nepovedlo), ale kritizovat (přiměřeně) taky. Ovšem zase s tím, že i když třeba tohle se nepovedlo, nebo třeba tohle dítě neumí (a není vyloučeno, že ani umět nebude), tak to neznamená, že je špatný člověk (a my ho samozřejmě máme rádi)... Myslím, že jen stálými pochvalami se sebevědomí vybudovat nemusí, klidně (v závislosti na dalších okolnostech) mohou vést k tomu, že dítě bude přesvědčené, že "jak trochu poleví, pochvaly skončí a bude to hrůza...". Ta záležitost se sebevědomím je podle mého strašlivě složitá. Mně by se chtělo říct, že sebevědomé dítě zvládne pochvaly i kritiku a nesebevědomé má potíže s obojím, ale jak se dosáhne toho sebevědomí???