Neznám žádného rodiče, který by byl špatný a považoval své nevystupující dítě za nedostatečné.

Sama mám jedno dítě ze čtyř (paradoxně to nejnadanější), které prostě vystupovat odmítá. Nepovažuju ho za nedostatečné, ale také jsem nikdy neodmávla jeho nechuť vystupovat kdekoliv a kdykoliv jako nedůležité. A jsem hodně ráda, že i díky vstřícnosti mnohých učitelů (v ZUŠ i na gymplu) se dítě posunulo. Přitom to není o tom, že by se bez toho nedalo žít. Jen je to součást osobnostního růstu a jsem ráda, že i v této složce své osobnosti se rozvíjí.

No a ve třídě mám dítě, kterého celá rodina je z představy veřejného vystoupení úplně mimo. Tátu teda neznám, ale s maminkou jsem mluvila kolikrát. Starší dítě se z toho, že by mělo vystupovat na školní akademii, úplně složilo. No a tohle mladší také od první třídy mělo problém i jen cokoliv říct nahlas z "bezpečí" lavice, většinou prostě přišlo až za mnou ke stolu a řeklo to jen mně, hlavně pak dotazy na něco. Takže i kvůli akademii pak maminka přišla, jestli dítě musí vystupovat. Já s ní dopředu domluvila, že samozřejmě nemusí, pokud by z toho mělo mít trauma, ale že nacvičovat bude, že prostě vše bude, jako by vystupovat mělo a počkáme. A že nechám čistě na jejich rozhodnutí, jestli nakonec dítě na to jeviště půjde nebo ne a to dítě taky dopředu vědělo, že na jeviště kdyžtak nemusí. A to tedy v době, kdy už mělo za sebou zvládnutí i té básničky před třídou (před tím jen v lavici, nejdřív v sedě, pak ve stoje). A ono se to vyvinulo tak, že dítě nakonec vůbec neřešilo, že bude vystupovat, normálně vystoupilo (ale je fakt, že nemuselo nic přednášet, šlo právě jen o to, že vylezlo z řady, něco udělalo a zase se zařadilo). A radost jsme měli všichni a největší právě maminka a já. Přitom kdyby to dítě nevystupovalo, vůbec by o nic nešlo. Pro maminku v tom jistě bylo i to, že dítě dokázalo překročit stín celé jejich rodiny. Ale rozhodně si nikdo nemyslel, že dotyčné dítě je nedostatečné nebo dokonce celá jejich rodina. A už vůbec to nikdo neřešil. Ani v jiných třídách.

Jinak ta vystoupení ve školkách jsou hlavně proto, že je to způsob, jak předvést, že se s těmi dětmi něco dělá, že se něco učí. Pro rodiče nevystupujících to pak může být o tom, že mají pocit, že si ostatní myslí o jejich dítěti, že nic neumí, ale pravda je taková, že si spíš každý řeší to svoje dítě a ostatní neřeší vůbec. Naše školka dělala vystoupení tak, že děti měly jakoby běžná program, žádné nacvičené vystoupení, ale ukázky toho, co běžně dělají (cvičení s padákem, zpívání, angličtina). Děti věděly, že maminkám a tatínkům jen ukazují, co dělají přes den ve školce, vše bylo jako jindy, jen prostě i odpoledne. No a sem tam někdo nic nedělal, protože to, že tam byla maminka, bylo důležitější, ale nějak to nikdo nerozebíral.