Ženo, někdy je to v životě těžké, jsou momenty, kdy jsme tu spíš ze zodpovědnosti a lásky k blízkým než pro zábavu. Ale v každém životě jsou ups and downs, nikdy nezůstaneš na dně napořád. Před psychiatrem se nestyď, je člověk a nic lidského mu není cizí. Vůle k nezávislému životu bez léků není pro ostudu, je to běžné. Brát léky, když je to potřeba, je taky v pořádku, hledat další cesty a způsoby je moc důležité. Rozhodně bych ti doporučila nepřerušovat kontakt s psychiatrem, naprosto se nemáš za co stydět. To jen teď se cítíš tak mizerně, že ti dělá problém prostý fakt - rozhodla jsem se léky vysadit a teď je mi zle, stydím se a sotva mluvím. On se nebude vyvyšovat. Psychiatr chce lidem pomoct, ne jim to natřít. A kdybys měla kapacity chodit na psychoterapii, mohlo by ti to opravdu pomoct. Jsi silná, máš pud sebezáchovy, že hledáš brzdu a píšeš sem. Zase budeš spokojená, i když si to teď třeba neumíš představit. Posílám ti virtuální pohlazení a drž se