Aky,

mě v tomhle kdysi totálně rozsekal potomek mých kamarádů, když asi v 5 letech, když jsem mu cosi pochválila, na mě upřel bezelstné zraky a řekl "děkuji ti, teto Kudlo, že mi to říkáš".

Sice to zní trochu jako "bohdá, že žízní nezahyneme" ze Saturnina, ale fakt to proběhlo a musím říct, že mě to dost vyškolilo, abych se nad tím zamyslela a dospěla k závěru, že to dítě úplně "přebilo" naše pitomý dospělácký manýry a že to byla přesně ta správná reakce.