Já mám třeba manuálně neobratný dítě, ale spíš laxní v přístupu, než že by mělo vadnou motoriku. Fakt mu neříkám, že je nešika, přišlo by mi to demotivační. ani mu neříkám, že je šikula, protože by to byla lež. tak mu říkám, co se mi za jeho výtvory líbí, v čem se zlepšil, co mi přijde odfláklé, a nebo jenom "Hm", "jasně", když mě nic upřímného nepřijde na jazyk.

jak to dělaj jiný lidi je mi fuk, jen si tak matně vybavuju, co jsem vnímala já jako dítě. A upřímnejch lidí jsem si vážila, i když mi nemazali med kolem pusy.