Kudlo, já asi neřeknu jsi šikulka, ale jsi šikovný. A to u něčeho, kde je dítě opakovaně úspěšné. Třeba dobře běhá nebo plave. Nebo maluje. Jde mu matematika. Tam asi řeknu, že je šikovný. Ale když po sobě uklidí, tak nebudu mluvit o šikovnosti, ale řeknu, že dobře zvládl úklid (tedy chválím ten čin). To už je takové slovíčkaření.

Mechanické chválení jsem nikdy nezažila, tak si to asi neumím moc představit.

Já si naopak myslím, že lepší neupřímné chválení než žádné. Jak jsem psala už v té první diskuzi - podáš lepší výkon, když si věříš.