jsou určitě lidi, kteří neumí přijímat pochvalu, ti neumí přijímat nic - ani neúspěch, ani úspěch, prostě neumí pracovat se svými emocemi, to je pak těžký

proto je potřeba děti chválit, ale občas jim taky říct, že se něco nepovedlo a z ničeho nedělat velkou vědu

nejstarší syn strašně dlouho nezvládal chválu, nezvládal žádný emoce, při chvále nevěděl, co dělat, tak začal zlobit, stejně tak když se těšil, když měl radost... časem se naštěstí naučil, že si to má užít a teď už je to v pohodě

mladší měl už tolik příležitostí, že bere chválu a úspšěch jako přirozenou součást života, nemá s tím problém, žádná přehnaná reakce, jen radost, a to je přece správně

ale stejně jako se člověk učí reagovat ve společnosti na negativní věci, musí se naučit reagovat na ty pozitivní, a ne se jim vyhýbat, aby náhodou nezareagoval blbě